4. Hledám dospělého nováčka

Pokud aktivně hledáš dospěláka na výpomoc, doporučujeme následující postup:

Ujasni si, koho vlastně hledáš – jakou bude mít roli a tedy jakou osobnost, zkušenosti a dovednosti by měl takový člověk mít.
Zamysli se, kde máš největší šanci takového člověka najít (v jaké skupině lidí).
Připrav si způsob oslovení.

Jakého dospělého nováčka hledám?

Pokud potřebuješ pomoci s konkrétními věcmi v oddíle, zamysli se nad rolí, kterou by nový člen týmu měl plnit. Pokud má být hlavně správcem klubovny či hospodářem, potřebuješ někoho s dobrými praktickými dovednostmi, ale nemusí se nutně stát skautem. Pokud by měl vést holky a kluky či dokonce výhledově převzít oddíl, hledáš hlavně souznění se skautskými hodnotami, zapálení pro věc a předpoklady k vedení. Technické dovednosti se může postupně naučit.

Zajímat tě bude především potenciál člověka, kterého k potřebné roli hledáš. Co ho baví, jaké má schopnosti a také s jakou chutí se učí nové věci. Můžeš mít ve svém týmu zkušeného člověka s potřebnou kvalifikací, který je ale svou rolí již unavený. Jeho aktivita bude kvalitativně jiná, než někoho, kdo má pro svou činnost zápal, chuť a zřejmou schopnost se učit.

Přestože je důležité mít jasno v tom, jaký typ člověka ti v týmu schází, je dobré se na věc dívat také z opačného konce. Vždy funguje lépe přizpůsobovat v průběhu času jednotlivé role konkrétním lidem v tvém okolí, než „přizpůsobovat“ lidi zaběhnuté podobě rolí. Při tom je třeba brát v potaz, jak se vyvíjí zájmy, schopnosti, dovednosti i obecně životy členů tvého týmu. Pokud se ti tedy ozve zájemce, který nesplňuje tvé původní představy, hned ho neodmítej. Místo toho se vyplatí pozvat ho mezi vás a najít pro něj, třeba později, vhodné uplatnění. Možná v budoucnu uvolní ruce někomu jinému z tvého týmu a umožní mu posunout se dále a vyzkoušet si něco pro něj nového.

Kde dospělého nováčka nejspíše najdu?

Svou pozornost můžeš zaměřit na několik skupin lidí, ve kterých se pravděpodobně najde někdo, kdo by mohl chtít pomáhat u oddílu:

rodič, který chce skautovat se svými dětmi
Největší zájem o zapojení se dá očekávat u nejmladších výchovných kategorií. Spolupráci lze rozvíjet postupně a nenásilně, neboť jste prostřednictvím dětí stále v kontaktu. Vlastní děti mají často zvýšenou motivaci následovat rodiče ve vedení, chtějí být dobrými skauty a jednou z nich třeba budou výborní rádci. S vedením vlastních dětí se ale pojí řada rizik (může dojít k protěžování či naopak přílišným nárokům, konflikty mezi dětmi se mohou přenášet na dospělé, ostatním členům může být líto, že taky nemají na táboře svého tátu) – všem těmto situacím je třeba věnovat zvýšenou pozornost a zavčas je řešit. Řešením může být svěřit těmto rodičům jiné výchovné kategorie nebo takovou roli, kde nebudou přímo vést své vlastní děti. To zároveň pomůže ověřit, že rodič chce působit u oddílu bez ohledu na to, zda jeho vlastní děti stále skautují či ne.

rodiče dřívějších členů
Rodič, kterému děti již vylétly z hnízda, může mít více času a může hledat smysluplnou náplň života. Smysluplnost je jedním z hlavních zdrojů vnitřní motivace k práci – a směřovat holky a kluky k tomu, aby dělali svět lepším, přece patří mezi ty nejhodnotnější činnosti, kterým se člověk může věnovat.

mladý člověk (po studiích), hledající sebe a smysl ve svém životě
Vhodné místo k hledání takového kandidáta jsou VŠ, dále se dá hledat mezi účastníky různých dobrovolnických akcí a aktivit, kam se takoví lidé hlásí pro naplnění své potřeby seberealizace a služby společnosti. S těmito lidmi je třeba více pracovat (dobré je např. jejich souběžné zapojení v roverském kmeni). Jak snadno přišli, mohou snadno odejít, pokud se s nimi nevytvoří dobrá vazba. Jejich výhodou většinou bývá chuť se vzdělávat a mívají na činnost i vzdělávání dost času.

lidé ze společenství okolo středisek
Pokud takové společenství dobře funguje, dají se zde dospělí nováčci najít asi nejsnáze. Velkou výhodou je vzájemná znalost a možnost postupného zapojování do činnosti dle potřeby a času.

kamarádi/známí/partneři/příbuzní
Výhodou je opět to, že se vzájemně znáte a víte, co od sebe čekat. Také je lze zapojovat postupně.

neaktivní skauti
Kromě bývalých členů a vedoucích našeho střediska se může objevit i člověk z jiného střediska, např. po přestěhování do nového bydliště. Objevit se dají díky svému zájmu o skautské hnutí, lze je potkat při různých dnech otevřených dveří, výstavách a jiných skautských akcích pro veřejnost. Nesou si s sebou své zkušenosti (případně i mají nějakou kvalifikaci) a lze je zapojit velmi rychle do samostatné činnosti. Je dobré si ale uvědomit, že ani skauting nevypadá všude stejně. Je třeba s tím počítat a nalézt společnou řeč.

lidé kteří prošli jinými organizacemi a skupinami
Mimo skautů se činností s dětmi zabývá řada malých i velkých organizací (hasiči, ČSOP, TOM aj.). Zde najdeme mnoho zkušených lidí, kteří mají co předat, mohou být pro nás velice cenní a třeba po změně životní situace mohou mít chuť pokračovat v činnosti ve skautu. Nechybí jim chuť pro dobrovolnou práci a snadno na ně seženeme reference. Je ale třeba, aby dokázali přijmout skautské myšlenkové základy a ztotožnili se se skautskou výchovnou metodou.

„náhodní kolemjdoucí“
I mimo předchozí skupiny zůstává velká spousta lidí, u kterých bychom našli mnoho styčných bodů se skautingem: vztah k přírodě (trampové a cestovatelé), k táboření, profesní činnost (pedagogové). Někteří si nesou skautské ideály z četby foglarovek. Třeba se přihlásí na výzvu o pomoc nebo se objeví na akci pro veřejnost.

Pokud pronajímáte pravidelně svou klubovnu, základnu či třeba lodě nějaké sympatické partě, je možné, že by je skautská činnost a její myšlenkové základy oslovily. Možná by nebylo od věci je blíže poznat a třeba je pozvat na nějakou společnou akci. Zjevně mají aktivního ducha a společné zájmy a možná by je skauting oslovil stejně jako vás.

Jak dospělého zájemce oslovím?

Aby se zvýšila šance na navázání spolupráce, je třeba zvolit vhodný způsob komunikace a promyslet si, co možným zájemcům nabízíme. V podstatě zde platí zákony reklamy – je třeba upoutat jejich pozornost a vzbudit zájem, aby vnímali sdělení, které jim chceme předat. Klíčovou roli ve sdělení hraje jeho emoční stránka.

Může to fungovat třeba tak, že zhlédnutí povedeného příspěvku na Facebooku ve mně vzbudí úvahy o tom, že by nebylo špatné trávit nějaký čas s takovouhle partičkou. Pak už chybí jen krok k tomu zastavit se na slovíčko či zvednout telefon.

Aktivní oslovení

Oslovení konkrétního člověka – projdi své kontakty: příbuzné, kamarády, rodiče členů oddílu, známé, poptej se mezi kolegy či u jiných oddílů ve středisku či na kraji. Třeba tě napadnou konkrétní kandidáti, které by stálo za to přímo oslovit.

Pokud pořádáš akce pro veřejnost (Betlémské světlo aj.) či náborovou akci pro děti, je možné takovou akci skloubit s přímým oslovením dospělých, například vybrat vedoucího, který by rozdával letáčky či přímo oslovoval vytipované lidi. Svou účastí na takových akcích lidé vyjadřují zájem o naši činnost a bývá to vhodná situace k navázání rozhovoru i na toto téma. Můžeš využít Informační list pro dospělé nováčky, do kterého snadno doplníš kontakty na svůj oddíl.

Pasivní oslovení

Pasivním oslovením myslíme nabídnutí vhodně stylizované upoutávky (text, grafika, video) potenciálním zájemcům k přečtení či zhlédnutí. Zejména pro oslovení většího počtu lidí má určitě smysl zapracovat na kvalitě provedení tak, aby zaujala a oslovila ty pravé.

Pokud nejsi zručným grafikem či kameramanem, zkus požádat někoho o spolupráci. Při tvorbě grafických materiálů použij skautský vizuální styl (logo.skaut.cz). Nezapomeň na pravidla pro ochranu osobních údajů při používání fotografií a videí.

Zkus využít tvůrčí schopnosti dětí – pomůže plakát či video oživit a dodá mu emoční náboj (představ si, jak bude cílová skupin a vnímat třeba kresbičku s nápisem „Oddíl Veverek hledá dospělého průvodce pro skautská dobrodružství“).

Jaký informační kanál použít záleží na konkrétním sdělení i na tom, jak širokou skupinu potřebuješ oslovit. V praxi bude asi nejjednodušší postupně záběr rozšiřovat dle potřeby:

Newsletter či e‑mail – zejména pro přímé oslovení rodičů bude efektivní přidat informaci do zprávy s běžnou informační agendou. Zprávu mohou případně adresáti také snadno přeposlat dál svým známým.

Vlastní webové stránky – rychlé, jednoduché, rozhodně dobrá volba. Ti, kdo sledují vaše stránky o skautingu, přímo jeví o vaši jednotku zájem. Jedná se o nejlepší zacílení (pokud hledáš mezi rodiči či sympatizanty jednotky), počet oslovených je však omezený.

Sociální sítě – krátké a poutavé video z tábora či akce s popiskem „chceš být u toho?“ může zaujmout. Často se příspěvky, u nichž by to nikdo nečekal, šíří jako lavina. Zacílení na typ oslovených bývá i přes velký dosah poměrně slušné, může překročit i vaši lokalitu a z úspěchu mohou těžit i jiné oddíly.

Příspěvek můžeš aktivně sdílet sám do vhodných lokálně zaměřených skupin (např. škola, křesťanská komunita, trampská skupina, sportovní kluby, skupina města).

Plakát na vývěsce u klubovny – možná se dnes dost podceňuje, ale náklady na vytištění letáčku jsou mizivé a ten pak může být dlouho na očích. Oslovíš i lidi, kteří nežijí na internetu (zejména čekající rodiče benjamínků, vlčat a světlušek), ale navíc i případné kolemjdoucí.

Jiná vývěsní místa – smysl by mohlo mít ve škole a školce při společné kampani náboru dětí i dospělých, na středních a vysokých školách, snad u sportovišť, u kostela, na faře, v kavárně oblíbené rodiči. Napadne tě, kam ještě chodí tvá cílová skupina?

Lokální tiskoviny – upoutávka v místním tisku jistě osloví hodně lidí, ovšem zacílení na potenciální spolupracovníky je nízké. Dopad se značně zvyšuje tam, kde střediska pravidelně píší o své činnosti a zájemci již sami hledají informace o skautech třeba v obecním zpravodaji.

Skautské kreativitě by mohly odpovídat i jiné, méně tradiční formy pasivního oslovení široké veřejnosti – například dobře by mohla působit videovýzva či oslovení veřejnosti v rozhovoru na lokálním TV kanálu.

Ať oslovuješ zájemce jakýmkoliv způsobem, hodně záleží na pověsti tvého oddílu a vztazích s veřejností. Pokud máte průběžně dobrý kontakt s rodiči a veřejností, máte široký okruh podporovatelů, jste zapojeni do veřejného života a máte v místě respekt, zúročí se tento fakt i při shánění posil.

Dospělý nováček s sebou může přinést i další kontakty. Když je spokojený a spolupráce je smysluplná, třeba zapojí i další přátele. Ve dvou se to lépe táhne – zvlášť v novém, neznámém prostředí. Často nás oslovují se zájmem o spolupráci celé skupiny spřátelených rodičů.

Navázání prvního kontaktu

Rozhodl ses, že chceš získat ke spolupráci dospělého nováčka. Máš jasno, jaký by měl být a co by měl umět a našel jsi vhodnou osobu. Jak teď můžeš budovat vzájemný vztah a navázat spolupráci?

Písemný či telefonický kontakt může být v některých případech úplně první – např. na bázi odpovědi na tvou výzvu nebo při aktivním oslovení známého.

Neznáte-li se, je vhodné krátce představit nejen sebe, ale i svůj oddíl.
Do mailu se hodí přidat odkaz na webové stránky, kde se dá zjistit víc o oddíle či středisku, i odkaz na www.skaut.cz.
Můžeš nastínit v hrubých obrysech, jak váš oddíl nebo středisko funguje, proč ty sám skautuješ a co ti to přináší.
Nesnaž se hned z kraje předat maximum informací.
Nezapomeň ocenit zájem.
Je to také příležitost zkusit si vytvořit první obrázek o zájemci, jeho potenciálu a motivaci.
Hlavním cílem komunikace by mělo být domluvení osobního setkání. Snad se ti povede, aby měl zájemce po prvním kontaktu dobrý pocit, byl rád, že jste spolu mluvili a byl zvědavý na to, co ho čeká.

Místo a okolnosti prvního setkání. Pro setkání, pokud se rovnou neodehrává někde na výpravě, je ve většině případů nejvhodnějším místem klubovna. Zde se bude případně odehrávat další spolupráce, zájemce na ni je jistě zvědavý a prostředí navodí dobrou atmosféru. Navíc v čase schůzek je možné vejít do kontaktu s probíhajícím skautským životem a panující atmosférou. Setkání by však nemělo narušit průběh schůzky a klubovna by měla poskytovat vhodný prostor i pro nerušené povídání mimo hlavní dění.

Osobní setkání je dobrou příležitostí více se poznat a trochu se vzájemně oťukat.

Měl bys zájemce v rozumném rozsahu seznámit s praktickým fungováním oddílu či potřebné činnosti.
Vyložit svou představu o spolupráci a jeho zapojení nyní a případně i v budoucnu.
Dají se zmínit úspěchy, ale i třeba něco veselého z kroniky pro odlehčení.

Měl bys získat odpovědi na tyto otázky:

Máme pocit, že zájemce mezi nás zapadne?
Proč s námi chce spolupracovat – odpovídá jeho motivace naší činnosti?
Jaké má dřívější zkušenosti?
Jaké jsou jeho časové možnosti a rozsah možného zapojení do činnosti?
Jak se orientuje ve skautském prostředí?
Dozvěděl ses něco o jeho schopnostech, případně i slabých stránkách?
Rozumíte si lidsky?

Čím začít

Oťukejte se. Teprve při činnosti se ukáže, do jaké míry se představy nováčka skutečně shodují s realitou oddílu. Je proto třeba poskytnout dostatečný nezávazný prostor pro jeho účast na schůzkách a výpravách, než budete moci oba říct, že si „sednete“.
Představ nováčka oddílu a vysvětli, jaká je jeho role. Kluci a holky mají právo vědět, kdo se to mezi nimi začal objevovat a proč. Může pro ně přitom být velkou motivací vidět, že oddílová činnost je atraktivní i pro dospěláka. Není proto třeba nic zakrývat, ale na férovku říct, že se jedná o nováčka, který uvažuje o vstupu do oddílu.
Slaďte si představy o skautingu. Porovnej, co nováček o skautu slyšel, co očekává a jak se to shoduje či odlišuje s realitou tvého oddílu. Pomůže to včas rozptýlit obavy či odfiltrovat očekávání, která se nemohou naplnit.
Vezměte ho do party. Pokud se má nováček mezi vámi cítit dobře, je důležité, aby se cítil skutečnou součástí společenství, které vytváříte.

Rozhovor by měl být přátelský a měl by rozvinout motivaci k zapojení do činnosti. Je vhodné nabídnout nováčkovi od počátku tykání – a to i pokud je starší. Vysvětli, že všichni skauti si tykají.

Někdy nováček hned zkraje pokládá otázky ohledně členství v organizaci, myšlenkových základů, skautského slibu, kroje a jiných skautských specifik. Rozsah odpovědí by měl odpovídat prvnímu setkání a důležité by mělo být sdělení, že toto všechno budete vhodnou formou řešit postupně při zabydlování v oddíle.

Na konci schůzky je třeba se domluvit na dalším kroku. Na místě je pozvání k účasti na schůzce, na výpravě či na oddílové radě. Volně tak započne jakési „oťukávací“ zkušební období. Během něj si nováček ujasní, jak skautování vůbec vypadá, jak on sám by se mohl do činnosti prakticky zapojit a kolik času do toho dát.

Teprve po nějaké době se dají upřesnit vzájemné představy o spolupráci, samotném přijetí člena, potřebném vzdělání a bude možné případně uzavřít dobrovolnickou dohodu (viz 6. kapitola).

! Pozor na chyby při první komunikaci

Zavalení informacemi – dávkování potřebných informací je třeba rozložit. I obecné informace (např. máme v oddíle 10 světlušek a 12 vlčat) je třeba vysvětlit a pokus předat vše hned na první schůzce i s myšlenkovými základy, skautskou praxí či ročním harmonogramem způsobí pravděpodobně pocit, že toho je trochu moc.

Zastrašení požadavky – je určitě férové říci, že bys třeba v dvouletém výhledu rád předal někomu oddíl. Pokud to však podáš tak, že nováček do té doby musí zvládnout orientaci ve skautském prostředí, naučit se vést děti, udělat si čekatelský, zdravotnický a vůdcovský kurz a kdo ví co všechno, dá se u mnohých čekat zdvořilé odmítnutí spolupráce.

Lámání ke spolupráci – jakékoliv přemlouvání je neproduktivní. Pokud oslovený člověk má nějak nastavené limity k dobrovolnické práci, je třeba je respektovat. Sám musíš zvážit, zda pro tebe bude takto přínosem. Pokud navážete dobrý vztah, třeba rozsah svého zapojení v budoucnu přehodnotí. Je třeba poznávat jeho možnosti a zkusit realisticky odhadnout, jak se mu výhledově ruce spíše uvolní, nebo další životní povinnosti přibudou.

← 3. Oslovil mě dospělý zájemce

Hlavní stránka

5. Dospělý nováček se chce stát skautem →